Separační úzkost u dětí a miminek: Jak ji zvládnout s klidem a porozuměním
Pláče vaše miminko pokaždé, když mu jen na chvíli zmizíte z dohledu? Nebojte, nejste sami, a hlavně, je to úplně normální! Vaše dítě nejspíš právě prochází separační úzkostí, což je přirozená a důležitá část jeho vývoje.
Kdy se objevuje separační úzkost?
Pláč, křik a vyčerpání na obou stranách. Vaše miminko vás nenechá v klidu ani odskočit na toaletu, natož si dopřát chvilku klidu ve sprše. A co když ho na pár vteřin předáte někomu jinému? Okamžitě následuje srdceryvný pláč. Separační úzkost u dětí se často objevuje mezi 6. a 10. měsícem a vrcholí kolem 18. měsíce. Podle studie publikované v časopise Pediatrics in Review, který vydává Americká asociace pediatrů, si děti v tomto období začínají uvědomovat svou závislost na pečovateli a taky fakt, že lidé i věci mohou najednou „zmizet“. A to je pro ně zprvu děsivé. Chvíli potrvá, než pochopí, že lidé a věci existující mimo jejich dohled, jsou trvalé.
Může to být pro obě strany vysilující, ale jedná se o důležitý krok na cestě objevování světa. A když se budete cítit opravdu hodně vyčerpaní, doporučujeme si opakovat starou dobrou rodičovskou mantru: „Je to jenom fáze.“
Jak separační úzkost u miminka vlastně poznat?
- Pláč při odchodu rodiče: Dítě často začne plakat hned po odchodu blízké osoby.
- Odmítání cizích lidí: Vaše dítě se upíná na jednoho člověka, většinou rodiče, a nechce být s nikým jiným.
- Problémy se spaním: Neklid se může objevit i ve chvíli, kdy se dítě probudí samo a rodiče nejsou nablízku.
- Reakce na krátké odloučení: Úzkost se může objevit i ve chvíli, kdy rodič jen na chvilku odejde z místnosti.
Některé děti pláčou z plných sil, jiné kňourají. Separační úzkost u dětí se totiž u každého projevuje trochu jinak – některé reagují na odloučení klidněji, jiné prožívají úzkost intenzivněji.
Faktory ovlivňující separační úzkost u dětí
Temperament dítěte
Citlivější děti často reagují na odloučení o něco intenzivněji, což souvisí s jejich temperamentem. Temperament je vrozená citlivost na podněty, která ovlivňuje, jak dítě vnímá nové situace nebo cizí osoby. Podle výzkumu publikovaného v časopise Behavioral and Brain Sciences mají citlivější děti sklon více se držet svých pečovatelů, což jim pomáhá cítit se bezpečně. Separační úzkost je pro ně proto výraznější emoční zážitek, protože posiluje touhu udržet blízkost s rodičem nebo pečovatelem. Naopak méně citlivé děti zvládají odloučení lépe, protože změny v prostředí tolik neprožívají.
Stabilita a bezpečnost vazby na pečovatele
Silná vazba s rodičem nebo pečovatelem může dítěti hodně pomoci při zvládání separační úzkosti. Miminka, která vyrůstají v prostředí, kde cítí stabilitu a bezpečí, reagují na odloučení obvykle klidněji. Naopak v rodinách, kde se pečovatelé často střídají, nebo kde je prostředí méně předvídatelné, mohou děti zažívat větší nejistotu, což jejich úzkost ještě zvyšuje.
Zkušenosti s odloučením
Děti, které mají pozitivní zkušenosti s krátkým odloučením (například když rodič odejde na chvíli pryč a brzy se vrátí), zvládají podobné situace lépe. Opakované zkušenosti jim ukazují, že odloučení je jen dočasné a není důvod k obavám. Postupně jim to pomáhá zvládat i delší odloučení v budoucnu.
Rodinné a kulturní prostředí
Každá kultura a rodina přistupuje k výchově a péči o dítě jinak. V rodinách, kde jsou děti neustále s rodiči nebo blízkými, bývá separační úzkost často méně výrazná. Naopak děti, které tráví více času v péči jiných osob, mohou na náhlé odloučení reagovat výrazněji.
Individuální zkušenosti
Děti, které zažily náročné situace, jako je nemoc, hospitalizace nebo trauma, mohou být na odloučení citlivější a projevují silnější separační úzkost.
Jak separační úzkost zvládnout?
- Začněte postupně: Zkuste dítě postupně zvykat na krátké odloučení tím, že odejdete třeba jen do vedlejší místnosti. Dítě tak bude lépe chápat, že se vždy vrátíte.
- Zachovejte rutinu: Děti milují pravidelný režim, protože jim přináší pocit jistoty a bezpečí.
- Kratší a klidné rozloučení: Loučení neprotahujte – krátké, klidné rozloučení dítěti pomůže, aby zůstalo v pohodě.
- Zůstaňte v klidu: Vaše emoce dítě hodně ovlivňují. Když odcházíte s klidem a úsměvem, dáváte mu najevo, že není důvod k obavám.
- Postupné seznamování s dalšími pečovateli: Pomalu dítě seznamujte s dalšími lidmi, kteří ho mohou občas pohlídat. Díky tomu si zvykne na nové tváře a postupně se bude cítit bezpečně i s dalšími lidmi.
Je důležité, aby si dítě nové situace osvojovalo postupně a vědělo, že se maminka nebo tatínek brzy vrátí. U starších dětí, třeba kolem 15 měsíců, je fajn je pomalu zapojovat do her s jinými dětmi nebo je nechat na hlídání u dalších členů rodiny – zkrátka vytvářet bezpečné situace, kde mohou krátké odloučení zažít.
Separační úzkost je pro děti i rodiče sice náročná, ale důležitá fáze vývoje. Připomíná nám, jak moc pro sebe navzájem znamenáme. Ačkoliv se může toto období zdát vyčerpávajícím, časem přirozeně odezní. Dítě si postupně uvědomí, že i když na chvíli odejdete, vždy se vrátíte. A mezitím? Založte si album pro miminko, nebo si pořiďte milníkové kartičky pro miminko a zkuste tam všechno, co se právě děje, zaznamenat. Berte to jako posílení vaší vzájemné vazby. Možná je to jedna z těch drobných, ale významných chvil, na které jednou budete vzpomínat s nostalgií – vždyť kdo by nechtěl být něčím nejdůležitějším člověkem na světě?